domů  

www.moravska-vlajka.eu

historie moravské vlajky

 

 

 

 

Znak a barvy Moravy

 

Když na počátku 2. poloviny 13. století nepochybně iniciativou Přemysla Otakara II. vzniká erb Moravy, vyjadřuje stříbrno-červené šachování orlice právě spojitost s českým králem, neboť jeho dynastickým erbem se stává stříbrný dvojocasý lev v červeném poli a tento erb se posléze také přenáší na hlavní zemi království – Čechy a celou českou monarchii. Barevnost šachování orlice je tedy odvozena zjevně z tinktur českého královského erbu (Odvozování barev od chorvatského erbu, jak v roce 1663 učinil Tomáš J. Pešina z Čechorodu v Prodromus Moravographiae je zcestnou barokní fabulací). Je to situace poeticky přesně vyjádřená v 19. století: „Moravská orlice pestrá, českého lva věrná sestra.“ Nejstarší barevný doklad stříbrno-šachované orlice vidíme na stěnách sálu tzv. Gozzoburgu – městského paláce v dolnorakouské Kremži, nedávno výtečně zrestaurovaném, který patřil zemskému hejtmanu Přemysla Otakara II. v Rakousích Gozzovi, z doby asi 1262–1265, (Helga Schönfellner-Lechner – Günther Buchlinger, Der Wappensaal der Domus Gozzonis in Krems, Österreichische Zeitschrift für Kunst und Denkmalpflege 62, 2008, s. 603–618).

> celý článek dr. Růžka

 

 

*Na obrázku nejstarší známé vyobrazení moravského zemského znaku v městském paláci Gozzoburgu.

 

 

 

 

Fridrich III. a jeho neplatné privilegium

 

Privilegium římskoněmeckého císaře Fridricha III. ze 7. prosince 1462, kterým byl Moravě ''polepšen'' znak: stříbrno-červeně šachovaná orlice byla nahrazena orlicí šachovanou zlato-červeně, nevešlo v platnost. Nebylo totiž potvrzeno českým králem, který by musel po jeho uznání změnit ve znaku českého království barvy znaku Moravy. Uvádí se, že udělení tohoto znaku bylo jedním z aktu, kterými se císař snažil podřídit Moravu přímo říši a vytrhnout ji tak z celku zemí Koruny české. Privilegium udělil císař moravským stavům (baronumet nobilium marchionatus Moraviae) na žádost nejvyššího maršálka Českého království a Jiříkova hejtmana na Moravě pana Jindřicha z Lipé za pomoc císaři proti vzbouřivším se rakouským stavům. Aby ke změně znaku skutecně došlo, museli by moravští stavové požádat českého krále Jiříka z Poděbrad o potvrzení privilegia a úpravu znaku Království českého podle tohoto privilegia. K tomu však nedošlo, moravští stavové zřejmě o záležitosti vůbec nejednali. Vincenc Brandl se domníval, že nemužeme „jinak souditi, než že sněm zemský toho privileje nepřijal a to věrojatně proto, že Jindřich z Lipé a ostatní páni, kteří r. 1462 císaře za změnu žádali, tu žádost na císaře vznesli o své újmě, tj. nejsouc k tomu od sněmu a od stavů splnomocněni“ .

> celý článek dr. Štarhy

 

*Na obrázku je český král a moravský markrabě Jiří z Poděbrad. Je to výřez ze známého obrazu Mikoláše Alše ''Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem''

 

 

 

 

Povýšení, i kdyby bylo platné, nemohlo se týkat symbolu Moravy

 

V době vydání erbovní listiny, tedy privilegia Fridricha III. (7. prosince 1462) není znám jediný doklad o úředním užití nějakého znaku moravskou zemskou obcí. Ani žádný statutární zástupce českého krále na Moravě nepoužíval před tímto rokem úřední znak. Znak země Moravy tedy nemohl být tehdy změněn ani za předpokladu, že by Fridrichovo privilegium bylo platné. Jednoduše proto, že tehdy ještě neexistoval. Stříbrno-červeně šachovaná orlice na modrém poli byla sice symbolem Moravy, avšak ve vlastnictví markraběte moravského, tedy českého krále Jiřího. Jedině on směl tento symbol užívat a také případně měnit.

 

Fridrichova erbovní listina, dodnes uložena v Moravském zemském archivu v Brně, také nehovoří o nějakém konkrétním erbu. V praxi vlastně pouze povolila vytvoření zcela nového znaku odvozeného od znaku markraběte.

 

Listina byla vydána jen 5 dní poté, co se český král Jiří z Poděbrad s Fridrichem III. osobně setkal. Král Jiří o žádnou takovou symbolickou odměnu císaře zjevně nepožádal a ani to neměl zapotřebí. Sám byl totiž suverénem nad Moravou a její znak mohl změnit sám a kdykoliv chtěl.

 

Nelze v žádném případě souhlasit s tvrzením, že listinou Fridricha III. byl polepšen moravský zemský znak. Ani text listiny, ani její pozdější praktické užívání tuto tezi nepodporuje. Jako zemský znak se polepšená orlice neužívala. Zůstala až do 19. století symbolem korporativním a i v této souvislosti byla používána jen minimálně. Na tom by se nic nezměnilo, ani kdyby listina byla od samého počátku řádně konfirmována sněmem nebo panovníkem.

> celý článek dr. Píchy

 

 

 

 

Tři roky zlato-červené orlice

 

Znakem Moravy tedy zůstal erb, o němž Paprocký v roce 1593 ve svém Zrcadle slavného Markrabství moravského napsal: „Erb, který náleží slv. markrabství Moravskému, má býti orel bílý na červené šachovnici ve štítu modrém.“ Ve velkém znaku zemí Koruny české zůstala tedy zemským znakem Moravy orlice stríbrno-červeně šachovaná a Fridrichovo privilegium upadlo v zapomenutí. V této podobě zůstal znak Moravy i po vydání císařských dekretů o velkém znaku monarchie z let 1741, 1752, 1766, 1790, 1804, 1806, 1815 a 1836.

 

Dne 9. ledna 1838 požádal zemský výbor jménem moravských stavů gubernium, aby učinilo kroky o nápravu barev moravské orlice v rakouském císařském velkém a středním znaku s tím, že Morava užívá orlici v barvě zlato-červené. Opíral se opět o Fridrichovo privilegium z roku 1462 a současně o císařský dekret z roku 1807 o uniformě, kterou stavové dosud užívají. Odpovědí byl pouze dopis presidia dvorní kanceláře z 26. října 1848 zemskému hejtmanovi hraběti Ugartovi, kterým kancelář žádala o podrobné zpracování moravského zemského znaku. Jednání probíhalo i v následujících letech, zřejme však nevedlo k žádným závěrům.

 

Moravské zemské a stavovské orgány sice od počátku 19. století užívaly zemský znak v podobě privilegia Fridricha III. z roku 1462, právního uznání tohoto znaku se však dočkaly až 3. listopadu 1915. Až do roku 1915 tedy byly moravskými zemskými barvami bílá, červená a modrá, od roku 1915 žlutá, cervená a modrá. Tyto barvy platily oficiálne do roku 1920, užívány však byly jen do roku 1918, kdy začala mladá republika užívat tzv. legionářský znak (na obrázku).

 

Vycházíme-li ze současného i prvorepublikového státního znaku, je znakem země Morava modrý štít se stříbrno-červeně šachovanou orlicí. Barvy Moravy jsou proto bílá, červená a modrá.

> celý článek dr. Štarhy

 

 

 

Je obecně známo že znak RU monarchie se zlato-červeně šachovanou moravskou orlicí z r. 1915 je heraldicky a právně nesprávný (viz Karel VI. Schwarzenberg Heraldika str. 127 a Znaky rakouské monarchie in Torzo díla str. 836.). Byl v platnosti pouze asi 2 roky a vzhledem k tehdejším válečným událostem nebyl prakticky užíván, protože nebyl materiál na nové cedule, razítka a pod.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tip: Jediný rozdíl ve významu slov ¨vlajka¨ a ¨prapor¨ spočívá v tom, že vlajka je tkanina, zatím co prapor je tkanina (tedy potažmo vlajka) pevně připevněna k žerdi.

 

 

 

 

 

 

Moravský zemský prapor

 

 

 

Přemysl Otakar II.

 

Patrně vůbec nejstarší zmínka o praporu Moravy je písemná a nachází se v kronice Ottokara Štýrského (zemřel někdy mezi lety 1319 - 1321) v souvislosti s bitvou u Kressenbrunnu. Ta se odehrála 12. července 1260. V ní vojska českého krále a moravského markraběte Přemysla Otakara II. tenkrát porazila vojska uherského krále Bély IV. Pobočník uherského krále mu popisuje nastupující české vojsko. Vedle bílého lva na širokém červeném sametu rozeznává i prapor s červeno-bíle šachovanou moravskou orlicí.

> celý článek dr. Píchy

 

 

 

 

Přemysl, moravský markrabě

 

*Na obrázku převzatého z kodexu Gelnhausena (1407) je vyobrazen moravský markrabě Přemysl, nejmladší syn českého krále Přemysla Otakara I. Zemřel v roce 1239.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jošt Lucemburský, zvaný také Moravský

 

Zdrojem pro hledání správné formy i obsahu zemských praporů musí sloužit inspirace nejstarších autentických dokladů těchto objektů. Pro Moravu je to bez diskuse tak řečený Kodex Gelnhausen z roku 1407 (uložený jako archivní kulturní památka ve Státním okresním archivu Jihlava), kde je prapor markraběte v podobě, která jednoznačně cituje zemský markraběcí znak, tedy v modrém listu praporu je stříbrno-červená orlice se zlatou zbrojí a zlatou korunou.

 

*Na obrázku převzatého opět z Gelnhausenovy kroniky je vyobrazen moravský markrabě Jošt.

 

Tento prapor je třeba považovat za jediný správně historický pro svoji sílu autenticity nejstaršího dokladu. Není třeba se uchylovat k dělení listu praporu na dva či tři pruhy s tzv. zemskými barvami, jejichž kombinace mohou být velmi rozmanité. Vzpomeňme jen podobu modro-bílých praporů Moravy z roku 1611 při příjezdu krále Matyáše do Prahy (V. Vojtíšek, cit. dílo, s. 54). Nehledě na to, že tzv. zemské barvy jsou až pozdním dílem 19. století a při jejich volbě se prosazují hlediska jak národnostní tak i zemská (Milan Hlinomaz, Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, Paginae historiae 3, 1995, s. 163–207, zvl. s. 178–180).
> celý článek dr. Růžka

 

 

 

Vyjádření expertů ve věci moravské vlajky


Malá fotogalerie o historii moravské symboliky

 

 

 

 

 

Historická vlajka Moravy dnes

 

 

 

*Na obrázku svatomartinské slavnosti v Brně. Snímek převzat z deník.cz

 

 

Více fotografií

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Markrabství moravské, země Morava ani země Moravskoslezská si jako právní subjekt nepořídily vlajku ani žádným právním aktem nestanovily svou vlajku. Právní základ získala moravská vlajka až v letech 2002 až 2003 udělením znaků a vlajek současným krajům, tedy půl století po zániku země a zemského zřízení.
> celý článek dr. Štarhy

 

 

 

 

 

MORAVA